Oblast zdravotního práva je v současné době předmětem neustálých diskusí na půdě Parlamentu (a pochopitelně i mimo něj), a to zejména v souvislosti s tzv. reformou zdravotnictví. Reforma sama představuje „balík“ tří hlavních nových předpisů vyčleněných ze stávajícího zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a to konkrétně návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), návrhu zákona o specifických zdravotních službách a návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě, a jejich prováděcích vyhlášek. Kromě těchto hlavních reformních předpisů je však potřeba odpovídající změny promítnout také do souvisejících zákonů, a to zejména do zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění – proto je novela zákona o zdravotním pojištění, o níž bude pojednáno dále v tomto článku, dalším legislativním počinem v souvislosti s reformními kroky (sněmovní tisk č. 409). 

Aktuální stav projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „novela zákona o veřejném zdravotním pojištění“ nebo pouze „novela“) je takový, že novela zákona o veřejném zdravotním pojištění byla Senátem (dle očekávání a v souladu se stávající politickou situací a rozložením sil v obou komorách Parlamentu) 12.10.2011zamítnuta a vrácena zpět Poslanecké sněmovně (stejně jako všechny výše zmíněné reformní návrhy zákonů). Přesto je pravděpodobné, že se koalici podaří reformu zdravotnictví „přehlasovat“ potřebnou většinou a navrhovaná právní úprava – novela – zákona o veřejném zdravotním pojištění bude přijata.

Cílem tohoto příspěvku je podat stručný přehled očekávaných (v souvislosti s novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění) změn zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Předně je však vhodné připomenout, že zákon o veřejném zdravotním pojištění již před nedávnem doznal změn, a to na základě zákona č. 298/2011 Sb. vyhlášeného ve Sbírce zákonů ČR dne 14.10.2011 (tzv. „malá“ novela zákona o veřejném zdravotním pojištění). Tento předpis provedl v zákoně o veřejném zdravotním pojištění podstatné obsahové změny. Zřejmě nejvíce emocí mezi širokou veřejností vzbudilo rozdělení zdravotní péče na tzv. „standard“ a „nadstandard“, tj. slovy zákona „základní variantu“ zdravotní péče plně hrazenou z prostředků veřejného zdravotního pojištění a „ekonomicky náročnější variantu“ zdravotní péče hrazenou ze zdravotního pojištění pouze do výše ceny základní varianty (ust. § 13 odst. 4 a 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Významné změny přinesl ale zákon č. 298/2011 především do části šesté zákona o veřejném zdravotním pojištění týkající se regulace cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely (např. zavedení zkrácené revize systému maximálních cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely nebo zrychleného řízení o stanovení maximální ceny a výše a podmínek úhrady podobným přípravkům). 

Obecně je možno říci, že v zákoně o veřejném zdravotním pojištění dochází převážně pouze ke změně terminologie a odstranění duplicitních ustanovení a pouze v několika málo případech se změny dotýkají obsahu zákona. V souvislosti s navrhovaným vyčleněním části úpravy (a její novelizaci) ze zákona o péči o zdraví lidu do tří samostatných nových zákonů (o zdravotních službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě) byla změněna užívaná terminologie a nové pojmy bylo potřeba „dosadit“ i do zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zavádí se pojem „zdravotní služby“, který je jakýmsi zastřešujícím pojmem pro dosavadní (nikde nedefinovanou) zdravotní péči. Pojem zdravotní péče je nadále vyhrazen pouze pro výčet jednotlivých druhů péče poskytovaných pacientům, konkrétně se zdravotní péčí nadále rozumí (§ 2 odst. 4 návrhu zákona o zdravotních službách):

• soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem

1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo nepříznivého zdravotního stavu (dále jen „nemoc“)
2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu
3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení
4. pomoci při reprodukci a porodu
5. posuzování zdravotního stavu

• preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky (dále jen „zdravotní výkon“) za účelem podle písmene a)

Zdravotní služby jsou pak definovány tak, že se jedná o veškeré služby poskytované pacientům ze strany fyzických nebo právnických osob oprávněných k jejich poskytování, tj. patří sem kromě zmíněné zdravotní péče také konzultační služby, zdravotnická záchranná služba, zdravotnická dopravní služba a další služby (§ 2 odst. 2 návrhu zákona o zdravotních službách). Pod pojmem „hrazené služby“ je pak třeba rozumět zdravotní služby hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Nový je i pojem „poskytovatel zdravotních služeb“, čímž se rozumí fyzická či právnická osoba s oprávněním k poskytování zdravotních služeb (zahrnuje tedy v sobě pojmy zdravotnický pracovník/zdravotnické zařízení). „Registrující poskytovatel“ je potom „poskytovatel ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, v oboru zubní lékařství nebo v oboru gynekologie a porodnictví, který přijal pacienta do péče za účelem poskytnutí primární ambulantní péče“(§ 3 odst. 5 návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění). Smluvní poskytovatel je poskytovatel ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou.

Kromě terminologických změn usiluje novela také o zpřesnění některých ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění. V tomto ohledu se například navrhuje, aby osobou, za níž platí zdravotní pojištění stát, je-li na rodičovské dovolené, mohl být i muž (nejen žena jako je tomu dle stávající úpravy).

Přesněji jsou definována práva pojištěnce na hrazené služby, přičemž poskytovatel nesmí – tak jako dosud – za tyto služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Za opakované porušení této povinnosti může být dle novely smluvním poskytovatelům uložena pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Novinkou je povinnost zdravotních pojišťoven vést a zveřejňovat seznam svých smluvních poskytovatelů, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pojišťovny dále vedou (ale již nezveřejňují) přehled nositelů výkonu u jednotlivých smluvních poskytovatelů. Smluvním poskytovatelům novela ukládá korespondující informační povinnost údaje potřebné pro vedení těchto přehledů zdravotním pojišťovnám sdělovat.

V zákoně o veřejném zdravotním pojištění je navrhováno zrušení stávajícího odstavce 2 § 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění upravujícího postup při řešení stížností pojištěnců a jeho nahrazení odkazem na nový zákon o zdravotních službách, který bude tuto problematiku upravovat podrobněji.

Nově má mít pojištěnec povinnost oznamovat své zdravotní pojišťovně místo, kde se fakticky zdržuje, pokud je toto místo odlišné od místa jeho trvalého pobytu. Účelem je jednak usnadnění doručování písemností od pojišťovny, jednak zajištění místní dostupnosti nebo úhrady přepravy pojištěnce mezi smluvními poskytovateli hrazených služeb.

Podle předkládané novely by napříště zdravotní pojišťovny mohly hradit převoz těla zemřelého pojištěnce z pitvy a na pitvu příslušné pohřební službě přímo, proti předloženému účtu. Zrušuje se ustanovení obsahující kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven vůči veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením, které dle důvodové zprávy k novele představuje odchylku z pravidel práva EU v oblasti zadávání veřejných zakázek.

Jak bylo uvedeno výše, většina změn je terminologických či má pouze legislativně technickou povahu. I přes to je však v poslední době zákon o veřejném zdravotním pojištění jedním z nejčastěji novelizovaných předpisů. Konečným cílem reformních snah má být posílení role pacienta v systému. Zda se tento účel podaří naplnit je samozřejmě otázkou času a praktické aplikace jednotlivých předpisů.

Advokátní kancelář Rada & Partner, Praha